POLITIKA
Ladak je součástí Indického svazového státu Jammu & Kašmír, který leží na severozápadě Indie u hranic s Pákistánem a Tibetem, takže vlastně Čínou. S oběma zeměmi vedla Indie neúspěšnou válku, o území Aksai Chin s Čínou, a o tzv. Severní teritoria s Pákistánem. Spory nejsou stále vyřešeny a proto je v Ladaku dislokováno velké množství indických vojáků připravených na válku s oběmi zeměmi. Stát Jammu & Kašmír je neformálně dále rozdělen podle náboženství na převážně hinduistickou část kolem hlavního města Jammu, převážně muslimskou část Kašmír, podél pákistánské hranice a konečně převážně buddhistickou část Ladak, podél hranice s Tibetem.
HISTORIE
Ladak byl nezávislým královstvím až do roku 1834. Ležel na důležité větvi Hedvábné stezky z tibetské Lhasy do kašmírského Šrínagaru. Zakladatelé královské dynastie přišli z Tibetu.
V roce 1947 se Ladak stal součástí Indického svazového státu Jammu a Kašmír a v roce 1979 byl rozdělen na dva distrikty, převážně buddhistický Leh a převážně muslimský Kargil. Název Ladak tak zmizel ze zeměpisných map, podobně jako Morava. Je však používán dál, spíše ze zvyku, pro distrikt Leh a buddhistickou část distriktu Kargil.
GEOGRAFIE A DEMOGRAFIE
monzunové mraky se do Ladaku přes Himálaj nedostanou
Ladak leží ve srážkovém stínu hlavního himálajského hřebene. Je vlastně horskou pouští. Téměř veškerá voda pochází z ledovců a je šikovně rozvedená kanály kolem malinkých políček s ječmenem a zeleninou. Nadmořská výška málokde klesá pod 3 500 metrů nad mořem a proto se Ladaku říká Země vysokých sedel. Lidé běžně žijí i ve výšce 4 200m. Nejvyšší vrcholy sahají do výšky 7 000m. 
Ladakem protéká od východu k západu řeka Indus. Rozloha distriktu Leh činí asi 45 000 km² a žije tam kolem 118 000 obyvatel. Hustota osídlení je tedy 3os/km². Obyvatelé jsou z 80ti % buddhisté, z 15ti % muslimové a zbylá procenta se dělí mezi křesťany, hinduisty a sikhy.
Ladačané do nedávna žili naprosto izolovaně a soběstačně. První sjízdná silnice z nížinné Indie přes Himálaj do Ladaku byla dokončena totiž až v roce 1974. „Civilizace“, která se od té doby hrne do Ladaku závratným tempem, přínáší nejen výdobytky moderního světa,
ale i hory odpadků, závislost na dováženém zboží, ale hlavně mění myšlení místních lidí. Mladí
Ladačané se shlížejí v západní kultuře, Indických filmech a zapomínají na své tradice a duchovní potenciál tibetského buddhismu. Lidé v horských údolích se stále věnují zemědělství a pastevectví. Na hospodářstvích však zůstávají většinou jen ženy s dětmi. Muži vydělávají rupie někde mimo domov jako řidiči, dělníci na stavbách nebo průvodci turistů a domů se vracejí pouze na žně nebo v případě úmrtí v rodině. Ani tvrdé životní podmínky, chudoba a těžká fyzická práce však nedokáží smazat z tváří Ladačanů spokojený úsměv.
KULTURA
Kulturně i historicky má Ladak nejblíže k Tibetu. Často je dokonce Malým Tibetem nazýván. Je jednou z posledních enkláv na světě, kde je ještě možno zažít tibetský buddhismus v jeho původní podobě se vším, co k tomu patří. Takže duchovno buddhistických klášterů přiléhajících k jednotlivým vesnicím, mnišský život, tradice čhamových tanců, modlitební praporky a mlýnky roznášející do světa poselství dobra, poutníci, víra v převtělování, tradiční oděvy…
SOUČASNOST
Ladak se mění rychlostí blesku. Hlavní město Leh bylo v roce 2012 relativně poklidné městečko v horách. V roce 2014 však už mnohde svou hlučnou dopravou připomínalo šílené Dillí. Mění se i hodnoty lidí. Důležitou roli hrají peníze, mobilní telefony a televize. Některé ženy prý dokonce přeruší práci na poli, když se vysílá jejich oblíbená telenovela. Restaurací a možností ubytování všech kategorií je nepřeberné množství. Obchodníci se přizpůsobují požadavkům turistů. Není problém koupit kosmetiku, vybavení do hor, hygienické potřeby, použít veřejně přístupný internet, půjčit si motorku nebo horské kolo… V horách však běží čas stále pomalu. Lidé jsou spjati s přírodou, při práci si zpívají a každá domácnost má pár kusů dobytka. Turista tam může být celé dny sám jen se svým dechem a myšlenkami.
